Co je to ťing v tchaj-ťi čchüan

Energie ťing 勁 (jìn) je účinná síla, která vzniká propojením struktury těla, uvolnění, dechu, záměru a koordinovaného pohybu. Nejde o hrubou „svalovou sílu“ li 力 (lì), ale o kultivovanou, směrovanou a vědomě řízenou vnitřní energii čchi 氣 (qì), která se projevuje v technikách tchaj-ťi čchüan jako měkká, pružná, ale velmi účinná síla.

V tradičním pojetí se říká, že tchaj-ťi pracuje s ťingem (s čchi), nikoli s li.

Podstata ťingu

1) Strukturální síla - Tělo je správně vyrovnané, klouby nejsou zablokované, váha je přenášena přes osu těla. Síla se neprodukuje lokálně (např. paží), ale přenáší se celým tělem – od chodidel přes nohy, pánev, páteř až do rukou.

2) Uvolnění – sung (鬆) - Uvolnění není „měkkost bez síly“, ale odstranění zbytečného napětí, které brání toku síly. Teprve uvolněné tělo dokáže vést sílu efektivně a bez ztrát.

3) Záměr – i (意) - V tchaj-ťi se říká: „I vede čchi.“  Záměr určuje směr, kvalitu a charakter síly. Bez záměru je pohyb prázdný.

4) Čchi (氣) jako prostředník - Čchi není „magická energie“, ale spíše souhrn dechových, nervových a koordinačních procesů, které umožňují, aby se síla přenášela plynule a bez přerušení.

5) Celotělová koordinace - Tchaj-ťi ťing je výsledkem toho, že celé tělo pracuje jako jeden celek. Když se pohne jedna část, pohne se vše.

Jak se ťing trénuje

1) Čan-čuang 站樁 – statické pozice – Budují správnnou pozici, vnitřní strukturu, uvolnění a propojení těla.

2) Tchao-lu 套路 – formy a sestavy – Učí plynulost pohybu, koordinaci a vedení síly záměrem.

3) Tchuej-šou 推手 – tlačící ruce – Rozvíjí citlivost, schopnost vnímat protivníkovu sílu a reagovat bez napětí.

Různé pojmy „ťing“

V západních textech se často pletou čtyři různé znaky, které se vyslovují podobně. Každý má ale úplně jiný význam. Jedná se o znaky:  ťing 勁 (jìn),  ťing 精 (jīng),  ťing 經 (jīng),  nebo  ťing 静 (jìng). 

Stručné vysvětlení:

1) 勁 – ťing jako síla

To je náš hlavní pojem. Vnitřní, kultivovaná síla používaná v bojových uměních.

2) 精 – ťing jako esence

Základní životní esence v tradiční čínské medicíně (energie ťing-čchi-šen 精氣神). Nemá nic společného s bojovou silou.

3) 經 – ťing jako meridián nebo klasika

Používá se v názvech knih (např. I-ťing 易經) nebo v medicíně (meridiány ťing-luo 經絡).

4) 静 – ťing jako klid

Stav vnitřního ticha, meditativní kvalita (zklidnění žu-ťing 入静). V tchaj-ťi se také používá, ale není to „síla“.

Mimochodem čínština zná ještě mnoho jiných pojmů vyslovovaných stejně, jako např. ťing 井 (jǐng) - studna, nebo ťing 京 (jīng) - Peking atd., ale v kontextu tchaj-ťi se nejčastěji setkáte s výše uvedenými.

Proč se to na Západě plete?

Všechny čtyři znaky se v latinizovaném přepisu často zapisují jako jing (anglicky ching, česky ťing). A protože latinka neumí přesně zachytit čínskou výslovnost a nerozlišuje tóny, pak bez znalosti znaků je velmi snadné zaměnit vnitřní sílu (勁), životní esenci (精), meridián (經) nebo vnitřní klid (静). V čínštině jsou to však zcela odlišné pojmy.

Ťing (勁) je jeden z nejdůležitějších konceptů tchaj-ťi čchüan. Není to hrubá síla, ale jemná, inteligentní, celotělová energie, která vzniká propojením struktury, uvolnění, záměru a čchi. Její pochopení a kultivace je klíčem k tomu, aby se tchaj-ťi stalo skutečným bojovým uměním – nikoli jen pomalým cvičením.